Údaje o obci

Statistické údaje Plazy

počet částí obce:	2 (Plazy, Valy)
katastrální výměra:	333ha
nadmořská výška:	221 m.n.m.
počet obyvatel:	460
pošta:	NE
zdravotní zařízení:	NE
policie:	NE
škola:	NE
vodovod:	ANO
plynofikace:	ANO
kanalizace:	Plazy: ANO, Valy: odvod povrchových vod

Do obce zajíždí MHD linka 32

Historie obcí

Plazy

Středověká tvrz v Plazích – sídlo loupeživého vladyky

Archeologické nálezy dokládají slovanské osídlení Plaz od 10. či 11. století. Pomístní název Pod tvrzí napovídá přítomnost pozdější středověké tvrze, která měla stávat na severní straně vsi. Zde byly při hloubení vodní nádrže objeveny zbytky roubené stavby, ke které vedla široká cesta, vysypaná oblázky. Podle polohy místa lze usuzovat na existenci tvrze vodní, tzn. s příkopem naplněným vodou. Plazská tvrz měla být sídlem Václava z Plaz – loupeživého vladyky, kterého pohnal před soud pan Vok z Rotštejna (soudní spor se týkal loupeže majetku). Mělo se tak stát roku 1322. Záznam z tohoto roku je důležitý i z jiného důvodu – je zároveň nejstarší dochovanou písemnou zmínkou o Plazech.

Kostel sv. Šimona a Judy

Nejstarší písemná zmínka o kostelu se váže k roku 1394, kdy byl kostel farním. Za husitských válek se stal kališnickým, a způsob přijímání podobojím se zde udržel až do 18. století. V roce 1525 zakoupila Mladá Boleslav od Markvarta Fryčka z Daliměřic volenovické panství i s kostelem v Plazích; ten se tak dostal pod správu boleslavského děkanátu. Farním se stal znovu v roce 1878.

Během třicetileté války byl kostel výrazně poškozen. Zpráva z roku 1660 udává, že v této době byl pobořen, přišel i o zaklenutí a nemohl proto sloužit svému účelu. V roce 1731 bylo přistoupeno ke stavbě nové věže. Ta ovšem krátce po svém dokončení spadla, a její pád poničil i vlastní kostel.

Stavba nového kostela započala roku 1739 podle plánů boleslavského architekta Františka Bossi. Hlavní oltář a ústřední obraz sv. Šimona a Judy namaloval Josef Ruta, dřevořezby pocházejí z dílny boleslavského řezbáře Františka Práška. Celkové náklady na stavbu kostela překročily nemalou sumu 3 500 zlatých.

Kolem kostela byl založen hřbitov, obehnaný zdí. V severovýchodním rohu hřbitova byla vystavěna čtyřboká zvonice se dvěma zvony; třetí zvon byl umístěn v sanktusu.

V září válečného roku 1916 byly zrekvírovány dva z výše zmíněných zvonů a zvon z kapličky sv. Václava ve Valech. Všechny tři zvony byly po sejmutí přímo na místě rozbity kladivy a poté odvezeny.

Kdo byli svatí Šimon a Juda – patroni plazského kostela?

Apoštol Šimon byl současníkem Krista, a dokonce byl svědkem jeho prvního zázraku – proměnění vody na víno. Jinak je postava Šimona obestřena závojem tajemna – víme jen, že společně s Judou procestovali Blízký východ a působili v Egyptě, Sýrii a Mezopotámii. V Persii trpěli coby mučedníci – k atributům Šimona patří krátký meč, sekera nebo kyj, které dávají tušit způsob jeho smrti. K možným variantám jeho skonu patří také ukřižování či –tehdy oblíbené- přepůlení pilou. Jeho ostatky, stejně jako ostatky sv. Judy, byly přeneseny do svatopetrského chrámu v Římě.

Svatý Juda byl průvodcem Šimona – spolu cestovali Blízkým východem. Na rozdíl od jiných apoštolů měl rodinu, kterou kvůli svým cestám po stopách Krista opustil. Byl to on, kdo se při poslední večeři Ježíše zeptal: „Jak to, že se chceš zjevit nám, a světu ne?“. Ježíš odvětil stále aktuální myšlenkou, že tak či onak, budeme se všichni zodpovídat před jedním soudcem. Jinak se lidé k Judovi obraceli málo, neboť jeho jméno bylo často mylně zaměňováno s Jidášem Iškariotským.

Drobné sakrální památky na katastru Plaz

Dřevěný kříž, stojící u severní zdi starého hřbitova byl postaven na památku misií v roce 1907. Pod křížem umístěno klekátko.

Kříž z dubového dřeva, umístěný na západním okraji Plaz při polní cestě k Boleslavi byl vztyčen 3. června 1881 na náklady obce. Původně na něm byl umístěn plechový Kristus.

V roce 1906 byly dle poslední vůle Kateřiny Turkové z čp. 24 vztyčeny dva dřevěné sloupy s obrazy sv. Kateřiny a sv. Václava. Jeden stál u nového hřbitova, druhý u rozcestí na Mladou Boleslav a Řepov. Podobný svatý obrázek býval zavěšen také na staré vrbě v poloze U studánek. Po vichřici v roce 1907, kdy byla vrba vyvrácena, byl umístěn na dřevěný sloup. Tyto památky se bohužel do dnešních dnů nedochovaly.

Sbírka ze zrušené školy v Plazích

V roce 2000 byla z půdy dnešního Obecního úřadu převezena do Muzea Mladoboleslavska stará školní sbírka, čítající několik desítek unikátních kusů. Mezi nejvýznamnější patří kamenné nástroje, bronzový náramek či železný meč, pocházející z hrobu keltského bojovníka z dnes již neznámého místa v okolí Plaz. Zajímavostí je též lidská čelist “z pohanského pohřebiště v Řepově”. Bývalá školní sbírka, tvořená dary žáků a místních občanů, je mimo jiné dokladem zdravého patriotismu a vlasteneckého uvědomění. Dnes je součástí sbírek Muzea Mladoboleslavka, a nejvýznamnější předměty si můžeme prohlédnout v muzejních expozicích v Benátkách nad Jizerou či v nedávno vzniklém Muzeu města Dobrovice.

Valy

Archeologické nálezy na katastru obcí Plazy a Valy

Četné nálezy, uchované zejména v bývalé plazské školní sbírce, dokládají hojné osídlení již od mladší doby kamenné – neolitu. Výhodná poloha obce lákala člověka k založení sídlišť již před více než sedmi tisíci lety. K nejstarším dokladům pobytu člověka patří kamenné nástroje a zlomky keramiky z různých míst sledované oblasti. Sídliště z mladší a pozdní doby kamenné bylo identifikováno např. na poli za novým hřbitovem v Plazích. Kamenné sekery byly nalezeny také ve Valech. Osídlení těchto lokalit často přetrvalo až do doby bronzové. V blízkém okolí najdeme hned několik pohřebišť s nálezy bronzových milodarů. V nedalekém Řepově bylo prozkoumány hroby se skrčenci, u kterých byly nalezeny náramky, jehlice a keramické nádoby. Bronzový náramek, nalezený v poloze „Sádlovsko“, lze zařadit již do doby železné. Sídliště a pohřebiště z časů, kdy naše území obývali Keltové, byla objevena v Kolomutech, Horních Stakorech, či Řepově. K nálezům z doby římské, kdy náš kraj obývalo germánské etnikum, náleží zejména mince římského císaře Traiana (vládl v letech 98 – 117 po Kristu). Mince byla objevena někdy před rokem 1889 a do dnešních dnů se bohužel nedochovala. Sídliště a pohřebiště Germánů známe opět z katastru Kolomut, Řepova či Židněvsi. Po období stěhování národů, pro které nemáme archeologických dokladů, přichází na naše území první Slované. Dokladem jejich pobytu bývají zejména nezaměnitelné kostrové hroby, orientované hlavou k západu. Postupně –v souvislosti s pozvolným přijímáním křesťanství- ubývají v hrobech milodary, které se závěrem raného středověku omezují na typické esovité záušnice či drobný osobní šperk.

Středověká tvrz Volenovice

V obci Valy můžeme navštívit významnou archeologickou památku – pozůstatky středověké tvrze Volenovice. Najdeme je 150 metrů jižně od rozcestí s žulovým křížem, po levé straně silnice do Plaz, ve vzrostlém lesíku. Zde stávalo ve středověku opevněné sídlo šlechtického rodu Frycků z Daliměřic. Někdy před rokem 1387 dal některý z příslušníků tohoto rodu, snad pan Jeniš z Daliměřic, zbudovat tvrz, jejíž zbytky se dochovaly dodnes. Letopočet 1387 je důležitý ještě z jednoho důvodu – k tomuto roku se datuje nejstarší písemná zmínka o obci.

Vnitřní okrouhlé jádro tvrze, na němž stála dřevěná zástavba, bylo obehnáno dvojicí příkopů a valů. Příkopy byly vodní, napájené z rybníků na severovýchodním okraji tvrze. Valy byly doplněny o dřevěnou palisádu. Z opačné strany přiléhala ves Volenovice s jednotlivými dvorci. Volenovice včetně tvrze byly pravděpodobně za křižáckého vpádu r. 1468 zničeny. Zpustlé panství prodal r. 1525 pan Markvart Frycek z Daliměřic městu Mladé Boleslavi za 1500 kop grošů. Volenovice -již bez šlechtického sídla- byly znovu obnoveny v 18. století.

Archeologický průzkum tvrze se omezil na důkladnou dokumentaci. Z nemnohých nálezů zaslouží zmínky střepy keramických nádob a drobné železné předměty, datované do doby existence tvrze, tedy 14. a 15. století.

Drobná sakrální architektura ve Valech

Kamenný kříž u rozcestí silnic na Dolní Stakory a Husí Lhotu byl vztyčen v roce 1914. Je vyrobený z konopišťské žuly a najdeme na něm nápis „Spasiteli světa, žehnej lidu svému! V upomínku své rodné obci v lásce věnuje Kateřina Procházková r. 1914“. Dne 28. září téhož roku -na svátek sv. Václava- byl kříž posvěcen.

Uprostřed obce, po pravé straně silnice do Husí Lhoty, nalezneme kapličku, postavenou v roce 1906. Kaplička je zasvěcena sv. Václavu, patronu české země.

U polní cesty z Val k Zalužanům stával dřevěný sloup s obrazem sv. Jana Nepomuckého. Sloup měl být poškozen v době odvodů do první světové války neznámým mužem z Mladé Boleslavi, který jej vyvrátil se slovy „Honzíku, tebe si odtud vezmu s sebou. Dám tě obléknout do vojenského munduru a půjdeš za mne na vojnu!“. Sloup už nebyl znovu obnoven, na jeho místo byla přenesena dřevěná socha Jana Nepomuckého ze statku v Dolánkách. I ta byla později poškozena – kdosi jí urazil hlavu a ruku...

Kdo byli svatí, jimž jsou sakrální památky zasvěceny?

Svatý Václav je jedním z nejoblíbenějších českých svatých, patron české země, mučedník, postava, jejíž tradice sehrála velmi důležitou úlohu v emancipaci českého státu a přemyslovské dynastie v rámci křesťanské Evropy. Václavova obliba je také daná dlouhou církevní tradicí, později byla posílena obrozeneckými potřebami. Jeho kult se začal výrazně projevovat od druhé poloviny 11. století. Vedl zbožný a mravný život, horlil pro čest a slávu Boží, pečoval o šíření křesťanské víry. Nechal vystavět četné kostely a chrámy. Václav ctil svou matku svatou Ludmilu, pečoval o chudinu, nemocné a sirotky, poskytoval přístřeší a pohostinství pocestným.

Se sochami sv. Jana Nepomuckého se setkáváme poměrně často. Jan z Pomuku se narodil kolem roku 1340 ve vsi Pomuk (dnešní Nepomuk) u Žďáru nad Sázavou. Mezi lety 1383 a 1387 studoval církevní právo v italské Padově. V roce 1389 stal kanovníkem vyšehradské kapituly a generálním vikářem pražského arcibiskupa. Osudným se mu spor pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna s králem Václavem IV., z jehož rozkazu byl Jan z Pomuku na staroměstské rychtě v Praze mučen, aby vyzradil pro krále důležité údaje. Jan nevyzradil a zemřel dne 20. března 1393 během mučení. Téhož dne bylo jeho mrtvé tělo svrženo z pražského mostu do Vltavy. Nejstarší socha Jana Nepomuckého byla vztyčena roku 1683 Janem Brokofem na dnešním Karlově mostě v Praze.